Český rozhlas Digital přináší podrobné profily uchazečů, kteří by od května rádi zasedli na pět uvolněných míst v Radě České televize. Při shromažďování informací z veřejných databází vyšlo najevo, že mezi kandidáty je řada činných i bývalých politiků. Na seznamu najdeme například předsedkyni a místopředsedu ODA nebo předsedu místního sdružení ODS. O místo se uchází i několik bývalých kandidátů do senátu nebo přímo bývalých senátorů, dále bývalí poslanci nebo zakládající člen strany Naděje. Profily budeme vzhledem k jejich obsáhlosti průběžně zpřesňovat a doplňovat.

Bedrlík Jiří (* 29. září 1964)

Absolvoval fakultu metalurgie na Technické univerzítě v Ostravě, na VŠCHT získal doktorát. V průběhu studií nezávislý novinář, člen Syndikátu novinářů. Články psal vesměs odborného nebo populárně-naučného rázu.

Od roku 1997 působil ve špičkových manažerských funkcích u společností zabývajících se informačními technologiemi. Byl generálním ředitelem pro Čechy a Slovensko ve firmě Lotus Development, dále zastával pozice regionálních ředitelů atd. Absolvoval školení zaměřená zejména na řízení firem, plánování, prodej a marketing. Dnes už publikuje pouze sporadicky, zejména o elektronizaci veřejné správy.

Boučková Tereza (* 24. května 1957)

Spisovatelka (Indiánský běh, Krákorám), scénáristka (Smradi), autorka divadelních her (Romeo na kolečkách, Hana a Marie, Silnice). Narodila se v Praze jako nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny. Bratr Ondřej, malíř a scénograf, žije v Rakousku a sestra ve Švýcarsku.

Po maturitě podepsala Chartu 77 a pak pracovala mj. jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice nebo balička gramofonových desek. V roce 2004 podepsala výzvu proti tehdejší energetické koncepci ministra průmyslu Milana Urbana.

V anketě Lidových novin o nejsympatičtější českou ženu se umístila na 81. příčce. Držitelka Ceny Jiřího Ortena (1990), členka Českého centra Mezinárodního PEN klubu. V březnu 2007 dostala v rámci Českých lvů cenu za nejlepší nerealizovaný scénář Zemský ráj to na pohled. Je vdaná, má tři syny, z toho dva adoptované.

Bouška Milan (* 1952)

Redaktor Českého rozhlasu 6, dříve Rádia Svobodná Evropa a Československého rozhlasu. Absolvent DAMU.

V březnu 2002 byl jmenován svým bývalou kolegou Zbyňkem Honysem do funkce šéfredaktora publicistiky České televize. Tisk ho označoval jako odpůrce pořadů Katovna, Sněží a Bez imunity. V prosinci 2002 založil po odvolání Jiřího Balvína z funkce generálního ředitele ČT „Odborovou organizaci ohrožených nezávislých redaktorů a tvůrčích pracovníků ČT“, tvořenou sedmi lidmi, mj. Jiřím Ovečkou nebo Markétou Fialovou. Týden na to ho tehdejší ředitel zpravodajství Jiří Janeček z funkce odvolal. „Můj odchod nebyl zcela dobrovolný,“ řekl v této souvislosti Bouška pro deník Právo. V roce 1999 protikandidát Václava Kasíka při volbě generálního ředitele Českého rozhlasu, dostal se mezi finálovou pětici.

Do Rady České televize kandiduje opakovaně. Nejprve ho v roce 2001 navrhlo hnutí Mladých konzervativců, poté v roce 2003 sdružení Média – věc otevřená a v roce 2005 se dostal do finálové šestice, ze které vybírali poslanci v říjnové opakované tajné volbě. Přednost ale dostal Jan Brandejs. Ten v červnové neúspěšné volbě dostal stejně hlasů jako Bouška – 58. „Do rady patří, v televizi už působili, takže o ní něco vědí,“ komentoval před čtyřmi lety kandidaturu Boušky a Jiřího Baumruka pro MF DNES poslanec Petr Pleva (ODS).

Brožek Lubomír (*7. července 1949)

Spisovatel, básník a publicista. Do roku 1988 působil v různých zaměstnáních: od propagačního referenta až po redaktora závodního časopisu Mladá Tesla. Poté až do roku 2003 působil ve Svazu českých spisovatelů a v několika vydavatelstvích a nakladatelstvích. V letech 1994 – 2003 byl předseda Klubu českých spisovatelů. Pak na dva roky nastoupil do tiskového oddělení České obce sokolské.

Vydal několik básnických sbírek (Minutu před přílivem, Návrat sokola, Do větru, Samá voda a další) a knihu imaginárních rozhovorů Rozhovory s nesmrtelnými (1994). Přispěl do mnoha sborníků a literárních almanachů, recenzoval knihy a publikoval komentáře v celoplošném tisku. Podílel se na překladech, mj. Allena Ginsberga. Člen představenstva nakladatelství LIGNEUS, čtvrtinový společník poradenské firmy EXPERT, s. r. o.

Činnost v médiích: Do Rady České televize kandidoval už v letech 2001 a 2005. Mezitím v roce 2003 kandidát ČSSD do RRTV.

Cepl Vojtěch (*16. února 1938)

Dlouholetý ústavní soudce (1993-2003), renomovaný právník, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, doktorát práv mu byl udělen v roce 1966. Od roku 1965 působil jako asistent na katedře teorie státu a práva. V letech 1967 – 1970 studoval sociologii práva na univerzitě v Oxfordu a srovnávací právo na University of Michigan Law School. Od roku 1971 pracoval jako odborný asistent na katedře občanského práva Univerzity Karlovy. Habilitoval se v roce 1989. Od roku 1990 byl proděkanem pro zahraniční styky a vedoucím katedry občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1993 se stal profesorem občanského práva. V tomto období pracoval v legislativních radách a komisích na přípravě různých zákonů, občanského zákoníku a Ústavy, veřejnosti je znám svými návrhy reforem bytové politiky.

V roce 1997 figuroval v užším výběru ODA na ministra spravedlnosti. V říjnu 2004 si ho Komerční banka vybrala na post ombudsmana pro řešení klientských sporů.

Císař Jaromír (* 2. února 1953)

Místopředseda ODA (od prosince 2002) a hudebník. Narodil se v Praze. Po nedokončeném studiu na fakultě stavební ČVUT byl v letech 1972 až 1977 zaměstnán jako kustod orchestru ve správě hudebních nástrojů v Národním divadle, Státní opeře a v České filharmonii. Od r. 1976 postupně hraje v hudebních skupinách Bluesberry, HlavaB, Krausberry. Od roku 1998 zaměstnán jako krajský manažer ODA a posléze ředitel ústředního sekretariátu ODA. Ženatý, tři děti.

Čejka Čestmír (* 2. prosince 1928)

Zakládající člen Konfederace politických vězňů, člen jejího předsednictva a tiskový mluvčí. Byl aktivním účastníkem protinacistického i protikomunistického odboje. Původně byl za svou činnost minulým režimem ve 22 letech odsouzen k trojnásobnému trestu smrti. Ten mu byl změněn na 17 let odnětí svobody, v komunistických žalářích nakonec prožil téměř 13 let.

V roce 1996 kandidoval v Praze 1 za ODA do Senátu, dostal 718 hlasů. Má za to, že je třeba s nedůvěrou pohlížet na uskupení extrémní levice, a to „do té doby, dokud se nezřeknou filozofie, která vedla v minulosti ke zločinům, za něž se dodnes nikdo veřejně neomluvil“. Kritik euroústavy, bojovník za práva legionářů. Podle internetové verze obchodního rejstříku je od roku 2004 členem dozorčí rady akciové společnosti Škoda Praha.

Činnost v médiích: O post v Radě ČT se ucházel už v roce 2001. Konfederace podle svého prohlášení z března 2007 přikládá letošní dovolbě rady mimořádnou důležitost. K odchodu z České televize vyzvala jak Františka Lamberta, tak Jiřího Janečka. „KPV ČR považuje současnou situaci ve vedení ČT za neudržitelnou. Bývalí političtí vězni komunistického režimu vnímají tento stav jako pohrdání demokratickými principy naší společnosti. Za zvlášť nebezpečné tendence považuje KPV ČR pokusy ospravedlňovat nezákonné počínání vedení ČT a Rady ČT. Toto jednání se dá vnímat jako útok na základy právního státu,“ uvádí se v tiskovém prohlášení KPV.

Černý Erik

Grafik v libereckém časopise Véčko. Člen Jednoty bratrské ve Frýdlantu na Liberecku a od roku 2002 amatérský herec v Divadle bez opony. „Naším cílem je přinášet lidem pohled do Božího srdce,“ stojí na stránkách tohoto divadelního uskupení. Černý je od roku 1991 majitelem živnostenského listu na reklamní činnost, výrobu bytových doplňků a návrhy interiérů. Otec tří dětí.

Dušková Jitka (* 11. listopadu 1942)

Zástupkyně pověřeného vlastníka v prostějovském Společenství vlastníků svépomoc. Podle MF DNES je manželkou Antonína Duška, někdejšího předsedy prostějovské ODS. V letech 1991 až 1993 místopředsedkyně představenstva Výzkumného ústavu oděvního.

Činnost v médiích: Do Rady České televize kandidovala už v roce 2001.

Forman Zdeněk (* 1957)

Projektant elektrických a elektronických přístrojů a zařízení. Absolvoval Vysoké učení technické v Brně, pracoval v JE Dukovany.

Do roku 1997 byl společně s bývalou ředitelkou ČT Brno Věrou Mikuláškovou spoluvlastníkem firmy Videoform, s. r. o., založené v srpnu 1994. „Tato firma nikdy neprovozovala žádné podnikatelské aktivity a tedy ani žádné podnikatelské aktivity s Českou televizí,“ napsal Forman v roce 2001 pro internetový deník Britské listy. Na jeho návrh odvolala Rada ČT Jiřího Balvína. Podle webu ODS je Forman předsedou místního sdružení ODS ve Stařeči na Třebíčsku.

Činnost v médiích: V roce 2001 byl navržen Českým filmovým a televizním svazem do Rady ČT. Od poslanců dostal 149 hlasů, radním se stal v květnu 2001. Funkční období mu skončilo 25. května 2003. V říjnu 2001 ho iniciativy ČT – věc veřejná, Občanská liga a Sdružení Brno 20/21 nařkly ze střetu zájmů a žádaly jeho odvolání. Forman totiž do roku 1993 pracoval v brněnském studiu ČT a kolegové z rady ho pověřili zkoumáním skutečností kolem bývalého ředitele studia Zdeňka Drahoše.

V dubnu 2002 na základě jeho svědectví ze setkání FITES sesadila Rada ČT z funkce místopředsedkyně Zdenu Hůlovou. Týden nato se ukázalo, že slova, která měla podle Formana říct, ve skutečnosti řekla herečka Táňa Fischerová.

Na zasedání sněmovní mediální komise v prosinci 2002 obvinil některé redaktory sportovní redakce ČT z korupce. Poslancům řekl, že natáčeli rozhovory se sportovci před reklamními panely firem, které jim za to platily. „Já vám neřeknu jména, kdo mi to řekl. Ale řekli mi to,“ odvětil na otázku ČTK, odkud své informace čerpá.

Gardáš Oldřich (* 1966)

Divadelní osvětlovač z Brna. Na podzim 2006 kandidoval za KDU-ČSL do zastupitelstva města, je členem její organizace v Brně-Řečkovicích. Za své politické téma si vybral podporu kulturního života, dopravu a bezpečnost obyvatel. Podporoval Jiřího Čunka.

Od roku 1997 má živnostenský list na zprostředkovatelskou činnost. Člen rodičovských rad dvou brněnských škol. Člen kulturní a informační komise při Radě městské části Brno – Řečkovice.

Herzán Martin (* 1978)

Básník a spisovatel. Narodil se v Třebíči. Absolvoval Teologickou fakultu Jihočeské univerzity.

Od ledna roku 1997 do září 2000 předseda Mezinárodní komise svědomí, mezinárodní organizace pro odhalování zločinů proti lidskosti a na ochranu lidských práv. Od července do října 2004 řídil Oblastní charitu Jihlava. Podepsal tzv. papírový manifest sdružení Arnika, který se zasazoval o větší využívání recyklovaného papíru. Autor a sponzor pamětní desky Karla Kryla na Domu kultury v Jihlavě.

Bývalý člen Výboru Rady vlády ČR pro lidská práva. Člen Komise pro územní plánování Rady města Jihlavy. Působil i v sociální komisi Rady kraje Vysočina. Na regionální úrovni se angažoval v několika různých politických stranách. „Dlouhou dobu se zabývá problematikou globalizace světa pod jednu ústřední světovládu a páchaných i připravovaných zločinů proti demokracii, svobodě obyvatel a lidským právům,“ stojí v informacích o autorovi v Herzánově knize Totalitní světovláda (2000).

Činnost v médiích: Do Rady České televize kandidoval v roce 2005, ve volbě v roce 2006 byl poražen Ivanem Satrapou. Angažoval se v petiční akci proti zobrazování sexuality a násilí v médiích.

Horák Martin

Věnuje se poradenství v oblasti financí, daní a investic. Další informace zjišťujeme.

Hůlová Zdena (* 13. dubna 1957)

Před listopadem 1989 působila v Ústavu státu a práva ČSAV. Po roce 1990 je její život svázán s mediální legislativou a médii jako takovými. Z jejího pera vzešla novela tiskového zákona (1990), tzv. malý kompetenční zákon (zákon č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi ČSFR, ČR a SR ve věcech tisku a jiných informačních prostředků), nebo první zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (č. 468/1991 Sb.). Vytvářela podmínky pro nezávislé experimentální rozhlasové vysílání a udělování prvních lokálních licencí ještě před přijetím odpovídající legislativy. Má autorský či oponentský podíl na dalších mediálních předpisech. Stojí také za prvními zákony o České televizi a Českém rozhlase, které státní média transformovaly na veřejnoprávní instituce. Přednáší mediální legislativu na soukromé VŠ.

Činnost v médiích: Od srpna 1992 do prosince 1992 vedoucí sekretariátu Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Od roku 1993 do roku 1994 předsedala Radě ČTK. V letech 1994 až 2000 členka a místopředsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Členka Arbitrážní komise Rady pro reklamu. Členka Rady ČT od 25. května 2001.

Jařab Josef (* 26. července 1937)

Anglista, literární historik a teoretik, překladatel. Rodák ze slezských Kravařů. Vystudoval anglistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1972 do roku 1990 působil na své alma mater jako docent, poté byl jmenován profesorem anglické a americké literatury.

V letech 1989 až 1996 byl rektorem této univerzity, pak byl zvolen senátorem za Olomouc. Kandidoval jako nezávislý na kandidátce ODA s podporou KDU-ČSL. V horní komoře parlamentu byl místopředsedou Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Senátorem byl do roku 1998. Držitel řady ocenění, mj. Medaile J. A. Komenského udělené Československou federální vládou (1992) či Ceny Woodrowa Wilsona udělené velvyslanectvím USA za dlouhodobý přínos americko-českých vztahům (2005).

Ženatý, dva synové. V roce 2006 podpořil ve volbách do sněmovny Stranu zelených.

Klimeš Jeroným (* 3. dubna 1967)

Psycholog, autor řady odborných prací z tohoto oboru (mj. teorie reakce na ambivalentní objekt). Věnuje se také teologii a náhradní rodinné péči.

Narodil se v Prachaticích. Jeho diplomová práce na FF UK se zaměřila na pastorální psychologii, málo známé ale je, že má také diplom v oboru hydrogeologie za práci o balené vodě z oblasti Káraného. Původně totiž vystudoval přírodovědeckou fakultu, kde se učil zakládání přehrad a studní.

Člen vědecké rady časopisu GEO. Trvalé bydliště má ve Vlachově Březí, žije ale v Líbeznici. Ve volném čase hraje na klavír, dva roky byl totiž žákem Konzervatoře Jaroslava Ježka. Od roku 1993 má živnostenský list na poradenství v oblasti hardwaru a vzdělávání dospělých. Překládal soubory nápovědy pro systém Windows 95.

Činnost v médiích: V roce 2005 pro RRTV vypracoval posudky na reality show VyVolení a Big Brother. Autor odborné práce o signálech v psychologii reklamy.

Kobosil Karel (* 1946)

Ředitel Design centra ČR (od roku 1991). Od roku 1973 působil ve svobodném povolání jako průmyslový designér pro Žďárské strojírny nebo Teslu Brno, věnoval se i architektuře nebo tvorbě interiérů. Po roce 1989 byl zvolen místopředsedou Asociace designérů ČR.

V roce 1996 se podílel na soutěži společnosti McDonald’s pro mladé designéry. Cílem bylo najít neobvykle pojatá svítidla do restaurací této firmy.

V roce 2004 kandidoval v Brně za hnutí Nezávislí do Senátu. Jako senátor chtěl zvýšit odpovědnost státu před občany. Za příklad uváděl silnice: pokud řidiči vznikne při jízdě po státní silnici kvůli špatnému stavu vozovky škoda na autě, měl by ji stát uhradit. Byl také pro přesun hlavního železničního nádraží v Brně. Senátorem se však nestal, od voličů dostal 4,5 % hlasů. Získal řadu ocenění za design, je členem poradních orgánů Národní galerie, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze či Moravské galerie.

Činnost v médiích: Do Rady České televize kandidoval už v roce 2002, ale od poslanců dostal jen tři hlasy.

Koubek Jiří (* 11. září 1950)

Zakládající člen občanského sdružení Hermes. V srpnu 2000 o něm MF DNES napsala, že v roce 1995 dostal od TV Premiéra (nyní TV Prima) bezúročnou půjčku na byt ve výši 1,3 miliónu korun, kterou nesplatil. Premiéra krátce předtím získala od RRTV vysílací frekvence pro celoplošné pokrytí. Televize ve své reakci pro ČTK uvedla, že „nemá žádnou pohledávku vůči panu Koubkovi“. Také Koubek existenci jakéhokoliv dluhu vůči Premiéře popřel a prohlásil, že ho někdo chce zdiskreditovat. Dlužní úpis měli za firmu Premedia, která prodávala reklamu na Premiéře, podepsat bývalý generální ředitel Miloš Petana a jeho kolega Pavel Hadinec.

Jméno Jiřího Koubka se objevilo také v souvislosti s údajným vymáháním úplatků při udělování licence televizi Nova. Trestní stíhání Koubka ale nakonec bylo podle agentury ČTK zastaveno. Ženatý, podle týdeníku Reflex je jeho manželkou bývalá ředitelka odboru hromadných sdělovacích prostředků Ministerstva kultury ČR Marína Landová.

Činnost v médiích: Koubek byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (19. 3. 1992 – 9. července 1994). V roce 1997 založil s Petrem Sakem, Pavlem Vernerem a Zdeňkem Zbořilem občanské sdružení Hermes. V září 1997 vyzval své bývalé kolegy z RRTV B. Hanuše, J. Josefíka a O. Tomka, aby z Rady odešli a svá místa přenechali nezávislým odborníkům, ,,kteří, nezatíženi minulostí a osobními vazbami, budou schopni naše společné chyby napravit“. V letech 1998 a 2001 kandidoval na ředitele České televize. Bývalý člen RRTV Petr Štěpánek ho ve své knize Válka o Novu označuje za „vyslance CME“ v době sporů Vladimíra Železného s touto americkou společností. V roce 2002 neúspěšně kandidoval na vedoucího Úřadu RRTV. Do roku 2003 byl poradcem ředitele Českého rozhlasu pro legislativu.

Kučera Miloslav (* 4. března 1942)

Důchodce, bývalý poslanec ČSSD (1996-2002), někdejší místopředseda sněmovního kulturního výboru. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou. Absolvoval DAMU, obor divadelní režie. Koncem šedesátých let externě pracoval pro Československý rozhlas. Od roku 1970 měl zákaz profesionální kulturní činnosti, který trval až do sametové revoluce, živil se tedy jako pedagog.

Mladá fronta Dnes také informovala, že Kučera před listopadem 1989 vypracovával posudky na texty písní. Některé z nich podle deníku nedoporučil pro veřejná hraní kvůli „myšlenkovému obsahu textu“.

V roce 1991 nastoupil do pardubického divadla jako dramaturg, posléze byl i jeho ředitelem. Podle ČTK byl v roce 1998 jedním z možných kandidátů na ministra kultury, přednost ale dostal Pavel Dostál, který pak Kučeru najal jako svého poradce. Deník Právo v roce 1999 přinesl informaci, že Kučera jako člen kulturní komise ČSSD sepsal ostře kritickou zprávu o působení Dostála na ministerstvu kultury. „Dostál prý zcela ignoruje existenci kulturní komise ČSSD, nekonzultuje s ní zákony, které navrhuje Parlamentu, a nevyužívá členy komise ani jejího intelektuálního zázemí při obsazování funkcí v poradních orgánech ministerstva,“ shrnulo Právo obsah zprávy.

Ženatý, tři synové. Od roku 1995 je členem sociální demokracie, od r. 2006 místopředsedou jejího pardubického výkonného výboru.

Činnost v médiích: V roce 1997 se jako poslanec vyjádřil proti zvýšení televizních poplatků. Podle ČTK nebyl přesvědčen o dobrém hospodaření ČT a kvalitě vysílání. Opakovaně se také vyjadřoval ke kvalitám managementu ČT. „Myslím, že Česká televize pod vedením pana Puchalského není řízena dobře,“ uvedl například v roce 1999 pro Lidové noviny. V roce 2000 se postavil proti myšlence Václava Klause, že by Česká televize měla být zprivatizována. Na přelomu let 2000 a 2001 vystupoval proti stávkujícím zaměstnancům České televize. Podílel se na novele vysílacího zákona 231/2001 Sb.

Od října 2002 do konce května 2005 vedl úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jeho zvolení kritizoval ministr kultury Pavel Dostál. „Rada ho zvolila účelově, aby úřad vedla poslušná osoba, jejíž vazby na privátní televize zajistí jejich minimální regulaci,“ řekl ministr České televizi. Kučera tato slova odmítl.

V roce 2005 ČSSD do rady původně navrhovala svého bývalého poslance Miloslava Kučeru, nakonec ale jeho nominaci stáhla. Do března 2007 působil na ministerstvu kultury jako poradce, kam ho přizval ministr Vítězslav Jandák.

Kučík Vladislav (* 1957)

Scénárista, spisovatel a poradce v oblasti managementu a restrukturalizace podniků. Narodil se v Šumperku. Absolvoval FAMU.

Napsal řadu scénářů, mj. k televiznímu filmu Jan. Vydal knihu o Lukáši Pollertovi a romány Budeme se milovat, Budeme bohatí a Mám tě rád – doopravdy!. Autor námětu k filmu Kanárská spojka (1993), odborný poradce u pohádky Princezna ze mlejna (1994).

V roce 1998 kandidoval na prvním místě kandidátky ČSSD do zastupitelstva Prahy 2, v listopadu 2002 znovu, ale už na kandidátce Demokratů Jana Kasla jako nezávislý. Ucházel se také o místo ředitele Národního divadla: poprvé v roce 2001, podruhé v lednu 2007. Neuspěl a podal stížnost na průběh výběrového řízení.

Činnost v médiích: Bývalý člen, místopředseda a předseda Rady ČT (1997-2000). Od poslanců dostal 106 hlasů.

„Mám radost, podaří-li se udělat kvalitní zábavný program nebo dobrá televizní inscenace, potěší mě návrat do archívů. Důležitý je pro mě sice zájem většinového diváka, ale nelze zapomínat ani na jakékoli menšiny, jak ostatně stanoví zákon,“ řekl deníku Právo v únoru 2000. Měsíc poté sněmovna radu odvolala také kvůli tomu, že dopustila vysílání Třiceti případů majora Zemana. V roce 2003 chtěl být generálním ředitelem České televize, ale nebyl zvolen.

Kupčová Jitka (* 5. prosince 1952)

Bývalá poslankyně (1996-2006) a místopředsedkyně sněmovny (2002-2006). Od května 2006 členka dozorčí rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Bývalá místopředsedkyně ČSSD, Miloš Zeman ji označil za jednu z nejschopnějších žen ve straně. Necelého půl roku byla v roce 1998 předsedkyní ústavně-právního výboru sněmovny. Překládala například návrh zákona o registrovaném partnerství a ochraně před domácím násilím. Dříve pracovala jako podniková právnička ČZ Strakonice, na místo se po odchodu ze sněmovny vrátila.

Činnost v médiích: Při televizní krizi v roce 2000 vyzvala k odstoupení Jiřího Hodače. Byla členkou šestičlenné mediální komise ČSSD společně s Miloslavem Kučerou, Michalem Kociánem, Liborem Roučkem, Ladislavem Skopalem a Petrou Buzkovou.

Kvasnička Daniel (* 23. prosince 1959)

Kazatel Církve bratrské, dříve v Náchodě, později v Říčanech u Prahy. Narodil se v Českých Budějovicích. Studium zakončil na Střední průmyslové škole grafické jako fotograf. V osmdesátých letech pracoval v dělnických profesích.

V roce 2001 byl členem přípravného výboru nové politické strany Moniky Pajerové pod pracovním názvem Děkujeme, přicházíme, která se v roce 2002 přejmenovala na Naději. Kvasnička se poté stal její místopředsedou. „Když jsme před čtyřmi roky usilovali v kampani o zvolení, asi jsme vypadali podobně šíleně, jako houf malostraníků, kteří se dnes na obrazovkách televizních přijímačů snaží vyložit své čtyři vize. Tedy šíleně,“ vzpomíná na svých webových stránkách.

Zakládající člen České křesťanské akademie Náchod. Byl členem občanského sdružení Ano pro Evropu a jedním z pořadatelů koncertu na podporu vstupu do EU v roce 2003, který moderoval Břetislav Rychlík. Působí také ve výboru diskusní platformy Osma.

Příznivec moderních technologií. „Chci si Bibli vozit v mobilu a mít možnost si psát poznámky třeba ve vlaku,“ řekl například internetovému magazínu Lupa.

Majitel živnostenského listu na poradenství, společník obecně prospěšné společnosti MAS Římansko, člen správní rady Říčanského rozvojového nadačního fondu. Ženatý, čtyři děti.

Činnost v médiích: V letech 1998 – 2005 působil v Náchodském zpravodaji, nejprve jako šéfredaktor, poté jako člen redakční rady. Do Rady ČT byl navržen už v roce 2003, proti kandidatuře protestoval tehdejší patriarcha Československé církve husitské Jan Schwarz. Kvasničku jako kandidáta navrhnul dramaturg České televize Michael Otřísal, člen komise pro sdělovací prostředky Ekumenické rady církví. „Ano, projevil jsem soukromou iniciativu: navržením jmen dvou osobností křesťanského světa, což je právo každého člena jakékoliv církve,“ řekl tehdy Otřísal ČTK. Od poslanců nedostal ani jeden hlas, naopak 81 jich bylo proti.

Kyncl Pavel (* 1946)

Ředitel Konzervatoře Brno. V Brně se také narodil. V letech 1962 – 1968 studoval hru na housle. Na JAMU studoval houslovou hru. V rámci Kynclova kvarteta vystoupil na stovkách koncertů doma i v zahraničí. V letech 1977 – 1985 působil jako koncertní mistr Komorního orchestru Bohuslava Martinů, zároveň začal vyučovat hru na housle na Konzervatoři Brno, od září 2002 školu vede jako ředitel.

Činnost v médiích: V březnu 2006 kandidoval do Rady Českého rozhlasu, od poslanců dostal 19 hlasů.

Makrlíková Dana (* 8. dubna 1975)

Tisková mluvčí Českého telekomunikačního úřadu (od 1. října 2006). Narodila se v Jablonci nad Nisou. Absolvovala textilní fakultu Technické univerzity v Liberci a bakalářské studium na České zemědělské univerzitě.

V sedmnácti začínala v libereckém rádiu, po přestěhování do Hradce Králové pracovala v Českém rozhlase. Na televizní obrazovce začínala v Galaxii, pak přešla do Novy a do České televize jako pardubický krajánek.

Během televizní krize na přelomu let 2000 a 2001 moderovala tři zpravodajské relace týmu Jany Bobošíkové, pak se vrátila do pardubické redakce ČT. „Bylo to hrozné. Ještě v pět hodin odpoledne nebylo jasné, odkud se bude vysílat, jestli se bude předtáčet. Odmítla jsem na tom spolupracovat,“ vysvětlila změnu postoje pro Lidové noviny.

V únoru 2001 z ČT odešla a moderovala zprávy na soukromé TV3. „Pozval si mě na kobereček šéfredaktor zpráv Bohumil Klepetko a řekl mi, že není záhodno, abych se objevovala na obrazovce ČT, protože jsem byla jednou z tváří Bobovize. U pohovoru přítomný editor zpravodajství naznačil, že když neodejdu, jsou i jiné způsoby, jak mě dostat z ČT,“ řekla Právu. V září 2001 nastoupila do televize Prima jako moderátorka Minut regionu, později začala moderovat Zpravodajský deník a točit reportáže pro Receptář prima nápadů.

Matějíčková Blanka (* 12. února 1951)

Podnikatelka. Narodila se v Hradci Králové. Absolvovala strojní fakultu ČVUT v Praze. Pracovala ve stavební firmě se zaměřením na techniku prostředí. Živnostenský list na inženýrské činnosti v oboru strojírenství a stavebnictví vlastní od června 1993. V Domě dětí a mládeže na pražském Jižním Městě předcvičuje kalanetiku. V médiích dosud nepůsobila.

Mezuláník Radek (* 1. dubna 1963)

Teolog a pedagog. Narodil se v Brně. V letech 1981 – 1984 pracoval jako programátor v Brně, poté deset let vedl jevištní provoz v Divadle bratří Mrštíků v Brně, rok vedl divizi Technoartu. V roce 2001 absolvoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu University Palackého v Olomouci. Nastoupil také postgraduální studium se zaměřením na média na Katolické univerzitě v polském Lublinu. Při volbách do sněmovny figuroval jako pátý na jihomoravské kandidátce KDU-ČSL. Je ženatý a má šest dětí.

Činnost v médiích: V letech 1995 – 1998 pracoval jako redaktor Rádia Proglas. V únoru 2002 zvolen sněmovnou do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za KDU-ČSL, v dubnu 2003 sněmovna radu odvolala. Hlasoval proti zvolení Miloslava Kučery vedoucím úřadu RRTV s poukazem na jeho minulost před rokem 1989. V roce 2003 se věnoval problematice násilí v televizních pořadech pro děti a mládež. O dva roky později přednášel o úloze médií v pastoraci mládeže na Studijně formačním kurzu České biskupské konference. Ve stejném roce kandidoval i do Rady ČT, od poslanců dostal 48 hlasů.

Mlejnek Josef (* 3. prosince 1946)

Básník, kritik, překladatel a novinář. Narodil se v Žatci, žije střídavě v Praze a na Vysočině. Na Masarykově univerzitě v Brně vystudoval češtinu a filozofii. Během sedmdesátých a osmdesátých let pracoval jako knihovník a ošetřovatel v JZD, psal pro samizdatové tituly. Signatář Charty 77. Po roce 1990 vydal několik knih. Signatář petice veřejně činných osobností „Bez strachu z minulosti“, která navázala na petici Smíření 95. Příznivec Václava Klause, o jehož činnosti vedl polemiku s Mariánem Kiššem v Literárních novinách ze srpna 2002. Od roku 2001 je členem Občanské demokratické strany.

Činnost v médiích: Po roce 1989 působil jako redaktor nebo šéfredaktor v řadě médií, mj. Magazínu MF DNES, Lidových novinách a dalších.

Nováková Jiřina (* 1945)

Předsedkyně ODA, vědecká pracovnice v oboru biochemie a fyziologie, zakládající členka Amnesty International. Narodila se v Praze. Po absolvování Přírodovědecké fakulty UK pracovala jako stipendistka a později aspirantka v Transplantačním centru IKEM, na Lékařské fakultě UK, klinice popálenin fakultní nemocnice a v ústavech Československé akademie věd. Druhou polovinu 80. let byla etologem v pražské zoo.

Klub občanské svobody, který Jiřinu Novákovou navrhnul, má blízko k Občanské demokratické alianci, Liberální reformní straně a Cestě změny. V roce 1996 za ODA kandidovala na senátorku za Prahu 9, skončila třetí. V roce 2002 kandidovala znovu za koalici ED a ODA, skončila osmá s 5 procenty hlasů.

Předsedkyně správní rady CEELI Institut, o. p. s., založeného Americkou advokátní komorou (ABA) v Praze jako školící pracoviště pro legislativce a soudce ze zemí střední a východní Evropy. Vdaná, dvě děti.

Činnost v médiích: V březnu 2006 ODA oznámila, že „vznese oficiální stížnost do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na způsob předvolebních diskusí, vedených panem Moravcem, na zvýhodňování ve veřejnoprávní televizi ČT jen některých politických stran, kterým poskytuje zdarma předvolební agitaci“.

Pavlata Michal (* 15. července 1945)

Herec pražského Činoherního klubu, bývalý člen Rady Českého rozhlasu. Narodil se v Kvasicích na Moravě. Po absolvování DAMU (1967) prošel divadly v Kladně, Mladé Boleslavi a Praze (Divadlo na Poříčí, ABC). Už od absolutoria byl externím spolupracovníkem Československého rozhlasu. Autor řady scénářů pro pořady o pop music, autor písňových textů především pro skupinu Rangers. Signatář petice, žádající vyřešení vztahu státu a církví.

Činnost v médiích: Do Rady ČRo byl nominován Občanskou demokratickou stranou. Členem byl od 2. dubna 1999 do 26. února 2006. Volilo ho 104 poslanců, v druhé volbě v roce 2002 získal 101 hlasů.

V lednu 2001 zvažoval rezignaci kvůli údajné neobjektivitě stanice ČRo 1 – Radiožurnál při informování o událostech kolem České televize. Pavlata se spolu s dalšími herci postavil proti stávkujícím redaktorům ČT. Od září 2002 moderoval pořad Přesčas na ČT2.

Pivovar Marek (* 26. června 1964)

Dramaturg Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (od roku 1994) a brněnské Mahenovy činohry (od roku 2003). Narodil se v Brně, kde také na Masarykově univerzitě studoval divadelní vědu. Autor řady divadelních textů, mj. Tajný ctitel, Nezdárný syn, Romance pro křídlovku, Tance Rudolfa II., Zlaté rouno, Neználek podle Stanislavského, Dobře naložené václavky, Bestiář. V únoru 2007 uvedlo ostravské Divadlo loutek jeho hru podle blogu Z deniku Ostravaka. Člen poroty soutěže o ceny Alfréda Radoka v r. 2003.

Činnost v médiích: Působil jako redaktor Brněnského Večerníku, psal pro Rovnost (od r. 1986), Lidové noviny, Moravské noviny a další periodika. Pracoval také jako redaktor brněnské redakce České televize.

V lednu 2002 podepsal „Tři otázky Václavu Klausovi“, otevřený dopis umělců, který se Klause ptal na vztahy s tehdejším ředitelem Novy Vladimírem Železným. Do Rady České televize kandidoval už v roce 2005, ale nedodal všechny požadované doklady.

Presl Jiří (* 5. ledna 1955)

Současný člen Rady České televize, vedoucí lékař Centra metadonové substituce DROP IN. Člen správní rady Nadace DROP IN, společník a člen správní rady obecně prospěšné společnosti Preventiva. Autor řady publikací z oblasti prevence drogových závislostí a dalších materiálů, odborný poradce dokumentárních a preventivních materiálů, aktivní v oblasti primární prevence drogových závislostí.

V roce 1981 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK a začal pracovat v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě. Od roku 1983 se věnuje problematice drog. V letech 1995-2001 předseda Asociace nestátních organizací v oblasti prevence a léčby drogových závislostí.

Činnost v médiích: Členem Rady České televize je od května 2001, od poslanců dostal při volbě 125 hlasů.

Ryšánková Irena (* 23. července 1966)

Narodila se v Brně. Novinářka, dříve i překladatelka a tlumočnice. Od roku 1984 do roku 1992 pracovala v těžkém průmyslu. Koncem roku 1992 nastoupila do Design Centra ČR, kde byl a dosud je ředitelem další kandidát do Rady ČT Karel Kobosil. Do roku 2004 byla členkou řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR. Studuje mediální studia na FSV UK.

Činnost v médiích: Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora měsíčníku Podnikatel, poté nastoupila do domácí redakce deníku Rovnost. Po prodeji deníku společnosti VLP odmítla místo vedoucí domácí rubriky a odešla do Prahy, kde pracovala jako redaktorka již zaniklého týdeníku Prague Business Journal, dále pro deníky Hospodářské noviny a Impuls. Do konce ledna 2005 byla parlamentní zpravodajkou internetového deníku Česká média. Nyní nepravidelně spolupracuje s Britskými listy a píše politické sloupky pro Prague Business Weekly. Od března 2005 do konce roku 2006 parlamentní analytička České televize, od r. 2007 spolupracuje se Slovenskou televizí.

Šedivý František (* 1927)

Předseda Klubu Milady Horákové, místopředseda Konfederace politických vězňů. Iniciátor pomníku politických vězňů ve vápencovém lomu v sousedství Velké Ameriky u obce Mořina na Berounsku. Vězňové místu přezdívali Český Mauthausen.

V listopadu 1952 byl odsouzen ke čtrnácti letům vězení, v lágrech a věznicích nakonec strávil dvanáct let. Tři roky z toho si odpykal v táboře nucených prací Vojna v Lešeticích na Příbramsku, další čtyři roky v obdobném táboře v Bytízi. Po listopadu 1989 se věnoval publicistické činnosti, vydal řadu článků o bývalých táborech nucených prací.

Šťastný Mirko (* říjen 1927)

Politický vězeň, místopředseda Konfederace politických vězňů. Narodil se v Praze.

V roce 1948 byl vyloučen z vysoké školy. Odsouzen byl ve skupině Milady Horákové k patnácti letům odnětí svobody. Deset let strávil v pracovních táborech na Jáchymovsku, Slavkovsku, Příbramsku a v technickém ústavu v Opavě. Podle serveru Aktuálně.cz byl jeden rok také v jáchymovském táboře L, proslulém Věží smrti na zpracování uranu.

Propuštěn byl při amnestii v roce 1960. V roce 1968 spoluzakládal organizaci politických vězňů K 231. Během normalizace pracoval ve výrobním družstvu DRUPOL jako investiční referent. Od roku 1989 je v důchodu, po roce 1990 se podílel na zákonu o protiprávnosti komunistického režimu.

Šula Jaroslav (* 7. července 1948)

Pochází z Kopřivnice. Absolvoval strojní fakultu VUT Brno. Šestnáct let pracoval v podniku Tatra Kopřivnice, devět let byl komunálním politikem. V prosinci 1996 si pořídil živnostenský list na zprostředkování obchodu a služeb, v letech 2004-2006 činnost přerušil.

Od roku 1998 do roku 2004 byl senátorem 4KOALICE za Novojičínsko. V Senátu byl místopředsedou Výboru pro záležitosti Evropské unie a členem Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání, Podvýboru Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pro rodinnou politiku, Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí a Stálé delegace Parlamentu České republiky pro spolupráci s Evropským parlamentem.

Od června 2005 je v obchodním rejstříku veden jako ředitel domova důchodců ve Frenštátě pod Radhoštěm. Člen výboru spolku Katolická beseda. Ženatý, pět dětí. Od roku 1984 je členem KDU-ČSL.

Činnost v médiích: Jeden z iniciátorů veřejného slyšení „Násilí a televize“, které proběhlo v roce 2004 na půdě senátu. Šula se zabýval vlivem prezentace násilí a sexu v médiích na vývoj dětí a mládeže.

Uhde Milan (* 28. července 1936)

Spisovatel, dramatik, disident, bývalý ministr kultury (1990), poslanec ODS (1992-1998) a předseda sněmovny (1992-1996). Autor sbírek poezie, povídek, filmových scénářů, divadelních a rozhlasových her, esejů a publicistických statí, např. Král-Vávra, Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl, Výběrčí, Zubařovo pokušení, některé pod cizím jménem, např. Balada pro banditu, Pohádka máje. Aktovku Zubařovo pokušení z roku 1976 dokonce nastudovala česká redakce Svobodné Evropy.

Narodil se v Brně. Vystudoval filosofickou fakultu, obor čeština a ruština. Roku 1972 byl zařazen na seznam zakázaných spisovatelů. Signatář Charty 77 a Hnutí za občanskou svobodu.

V roce 1989 založil nakladatelství Atlantis a stal se jeho šéfredaktorem, po sametové revoluci tuto funkci převzala jeho žena. Po pádu koaliční vlády přestoupil do Unie svobody, aktivní politiku opustil v roce 1998. Ženatý, dvě děti.

Činnost v médiích: Místopředsedou a tiskovým mluvčím Rady Českého rozhlasu byl od 2. dubna 1999 do 26. února 2006. Do rady byl navržen Občanskou demokratickou stranou, při první volbě v roce 1999 získal 126 hlasů a při druhé volbě v roce 2002 obdržel 107 poslaneckých hlasů. Při televizní krizi na přelomu let 2000 a 2001 se postavil proti stávkujícím redaktorům.

Vlček Čestmír (* 31. ledna 1953)

Regionální politik. Absolvoval strojní fakultu VUT v Brně. Od roku 1990 byl osm let starostou ostravských městských obvodů Radvanice a Bartovice. Od roku 1999 jako náměstek ostravského primátora Evžena Tošenovského odpovídal za úseky životního prostředí, vodního hospodářství a zemědělství. Posléze se sám stal primátorem Ostravy (2001-2002). Ve funkci ho vystřídal Aleš Zedník.

Nyní je členem správní rady nadace Landek, jejímž cílem je mimo jiné záchrana a údržba hornických památek a dokumentů. Od července 2003 je podle obchodního rejstříku třetím zástupcem generálního ředitele státního podniku Povodí Odry. Vlček je ženatý a má dvě děti. Je členem Občanské demokratické strany.

Wagner Arnošt (* 18. srpna 1938)

Politolog, žurnalista, bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (8. března 2000 až 8. dubna 2003), do které ho navrhla KDU-ČSL. Narodil se v Bratislavě, bydlí v Brně. Od roku 1989 manžel předsedkyně nejvyššího soudu Elišky Wagnerové, řadu let strávili v kanadském exilu. Wagner v Kanadě vystudoval žurnalistiku. Třináct let byl šéfredaktorem a producentem Czechoslovak Television Canada, pracoval i jako redaktor a zpravodaj CBC Radio Canada Intl., Svobodné Evropy a exilových časopisů Západ, Reportér, Polygon.

Činnost v médiích: V letech 1989 – 1993 byl zahraničním zpravodajem Československého rozhlasu, v roce 1994 se vrátil do České republiky a pracoval v brněnské Rovnosti. Krátce byl také programovým ředitelem Českého rozhlasu Brno, poté vedoucím redaktorem deníku Poledník. Řídil i soukromé Rádio Brno.

V červnu 2001 vyzval Wagner svého kolegu z RRTV Petra Štěpánka, aby rezignoval na svou funkci, protože údajně šel na ruku tehdejšímu řediteli televize Nova Vladimírovi Želenému. „Nova tu má [v RRTV] už dlouho velmi silné příznivce – politika ODS Petra Štěpánka, bývalého poradce Václava Klause Petra Žantovského a další,“ řekl k tomu časopisu Týden. Obdobně se vyjádřil také v rozhovoru pro Český rozhlas 6. Štěpánek jeho tvrzení opakovaně odmítl.