Zhruba tři týdny nás dělí od komunálních a senátních voleb, které proběhnou ve složité ekonomické situaci. Takže i tam, kde je největším problémem dostatek parkovacích míst na sídlišti, se odehrávají vyhrocené diskuse o celostátních tématech. Pohled na volební plakáty a inzerci na sociálních sítích je často dost smutný, správu věcí veřejných nahradila vyprázdněnost a agresivita. Většina kandidátů nemá reálně co nabídnout. Kandidující subjekty nemají žádná skutečná řešení, obvykle jenom negují to, co dělají jiní. A to přesně nepotřebujete, když vás čeká rozhodování, jak zajistit vytápění pro školy a kdy bude svítit pouliční osvětlení.

Pochopitelně ani letos není nouze o bizarně zpracované plakáty. Pražané se mohou na zastávkách městské dopravy kochat kampaní hnutí Praha bez chaosu, kterou někdo vytvářel nejenom na koleni, ale snad i poslepu. Popírá totiž všechny základní principy marketingu a typografie. Na plakátech je nejvíc vidět to, co hnutí odmítá, a nikoliv to, v čem bude lepší než jeho konkurenti. Může za to zvolené písmo a barevnost. Plakátu dominuje černé na bílém sdělení „CHAOS V DOPRAVĚ“, pod nímž je bílým fontem na červeném podkladu přilepený menší dodatek „to nedopustíme“. Portréty kandidátů působí jako momentky z mobilu, které někdo omylem pustil do tisku.

V hlavním městě jde poprvé do voleb také straně Motoristé sobě, které chce „hájit zájmy motoristů před nepřátelským vedením Prahy“. Vizuální zpracování její propagace je o něco profesionálnější než u Prahy bez chaosu, ale i motoristé podcenili, co lidské oko přečte nejdřív. Při letmém čtení zaujme slogan „Nechceme žít“, až podtitulek odhalí kontext: „ve městě napadeném Piráty“. Takže žádná strana sebevrahů, ani nihilistický klub, jenom spolek přátel asfaltu a čtyř kol.

V Brně měli o zábavu postaráno díky „programu, jaký 33 let nevidělo“. Na přehradu při loučení s létem zvali společně komunisti, Zemanovci, Slušní lidé, Suverenita, Josef Skála a Jiří Paroubek. Podle fotek, které sdružení Restart pro Brno zveřejnilo na Facebooku, tuto snovou sestavu doplnil silný déšť. Lepší podmínky pro návrat do roku 1989 si tam nemohli přát. Všechno to zaštiťovalo logo politického sdružení v podobě kresby svalnaté ruky s vyhrnutým rukávem. Rétorika na sociálních sítích i grafické zpracování naznačují, že je potřeba razantní silné chování. Vládu chtějí „vyhnat“, o předsedkyni sněmovny mluví jako o „husičce zralé k oškubání“.

Samostatnou kapitolou je turné Andreje Babiše po českých městech, včetně těch, kde hnutí ANO ani nepostavilo kandidátku. Jak doložila nedávná reportáž týdeníku Respekt z Bechyně, předseda hnutí ani nenechal promluvit místního lídra. „Jestli ho budete volit, nebo ne, to je jeho problém. Jestli to dělal dobře,“ prohlásil na adresu místostarosty a spustil verbální výpady vůči vládě. Ta je prý asociální. Což je asi to nejmírnější, co hlavní představitel sněmovní opozice za poslední dobu prohlásil. Čile přikládá pod kotel, aby byla společnost ještě víc rozdělená a fanoušci jednotlivých stran ještě víc vyhecovaní. Lidé s odlišnými názory jako by už neměli vyřešit rozdíly u piva, ale místo toho se tím pivem rovnou polít.

Svéráznou kreativitou nešetří ani kandidáti do Senátu, kterým bude při obvyklé volební účasti stačit ke zvolení třeba jen pár tisíc hlasů. Bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová z billboardů sděluje „Jsem normální“. Michal Sedláček v jedné z volebních grafik slibuje „Redforda do Senátu“. Brněnský architekt je totiž slavnému americkému herci vzdáleně podobný. O senátní křeslo se uchází také bývalý pražský primátor Tomáš Hudeček, jenž voličům rozdává zmrzlinu pod sloganem „Nezávislý Hudeček dá vám zmrzky kopeček“.

Člověk by měl být vděčný za každého kandidáta, který neveršuje, nedělá psí kusy a na zpracování své prezentace si najal profesionály. Anebo jako v případě miliardářského politika nevyužívá profesionální prezentaci k působení na nejnižší pudy. Pořád chybí to hlavní: reálný obsah a politická vize. Naštvanost není program, stejně jako jím není intenzivní živení pocitu ohrožení. Česká politika si příliš zvykla uvažovat v mezích hesel ze sociálních sítí. Je snadné se posmívat třeba Němcům, že chystají plány pro horší časy. Jenže oni je na rozdíl od nás mají. Posmívání třeba vyhraje volby. Ale vrátí se jako bumerang.